Od vystoupení Velké Británie z Evropské unie (brexitu) uplynuly již více než tři roky a mnoho britských občanů stále neví, proč k rozdělení došlo a zda to byl přínosný krok. V červnu 2016 se konalo referendum o setrvání nebo vystoupení z EU, v němž se 51,9 % hlasujících vyslovilo pro odchod a 48,1 % pro zachování členství v EU.
V březnu 2017 britská premiérka Theresa Mayová oficiálně oznámila Evropské komisi vystoupení Velké Británie z EU a začala jednání o brexitu s cílem zajistit co nejhladší průběh tohoto procesu. Navrhovaným datem vystoupení byl konec března 2019, ten však byl odložen kvůli britským parlamentním volbám v červnu 2017. Nestabilní situace v britské vládě zpozdila implementaci článku 50, tedy pokynů EU platných pro země, které chtějí dobrovolně vystoupit z EU.
Nespokojenost s členstvím v EU
Spojené království vstoupilo do EU (tehdy pod názvem Evropská společenství nebo ES) poprvé v roce 1973, a přestože členství přinášelo obrovské ekonomické výhody, ne všichni britští občané byli s touto situací spokojeni. Zejména Anglie si vážila svého postavení suverénního státu a členství v EU považovala za předání moci a pravomocí cizímu subjektu.
Již od počátku nebyli britští občané ochotni změnit svou měnovou jednotku z libry šterlinků na euro a z této členské doložky vystoupili. Zachování vlastní měny poskytlo Spojenému království určitou míru ekonomické suverenity, ale stále existovala řada euroskeptiků, kteří si nepřáli nic jiného než co nejrychlejší odchod z EU.
Referendum o setrvání či nesetrvání Spojeného království v EU v roce 1975 podpořilo něco málo přes 67 % voličů. Skutečnost, že téměř třetina voličů byla proti členství, však již vyvolávala obavy jak v britské vládě, tak v ústředí EU.
Snad kvůli obavám z rostoucích protiunijních nálad v celém Spojeném království se dalších čtyřicet let žádná další referenda nekonala, dokud se na nátlak euroskeptických členů Konzervativní strany, jakož i na nátlak občanů Spojeného království, neuskutečnila. UKIP (Strana nezávislosti Spojeného království), přiměl premiéra Davida Camerona, aby v případě znovuzvolení jeho Konzervativní strany zaručil veřejné referendum o členství v EU.
K překvapení mnohých Cameron a konzervativci vyhráli parlamentní volby v roce 2015 (i když s velmi malým náskokem) a referendum o EU bylo naplánováno na červen následujícího roku. Potenciálnímu odchodu Británie z EU se rychle začalo říkat brexit a několik měsíců před dnem voleb probíhala intenzivní kampaň zastánců „ano“ i „ne“.
Výsledek hlasování o brexitu zůstal až do poslední chvíle nerozhodný a oba tábory vyjadřovaly přesvědčení, že jejich strana zvítězí. Naprostá většina anglických občanů byla pro odchod, ale (možná kvůli rozmanitosti hlavního města) větší část Londýna hlasovala pro zachování členství v EU. Wales také hlasoval proti, ale Skotsko a Severní Irsko byly rozhodně pro setrvání v EU.
Hlasování bylo těsné, ale rozhodovala těsná většina. Premiér Cameron rezignoval a Británie se vydala na cestu z Evropské unie. Dalším krokem bylo splnění podmínek stanovených v článku 50, což by znamenalo čtyři dlouhé roky jednání.
Argumenty pro brexit
Referendum o brexitu mělo ukázat protiunijním frakcím v Konzervativní straně i jinde, že voliči Spojeného království jsou rozhodně pro setrvání v Evropské unii. Z iniciativy tehdejšího premiéra Davida Camerona se očekávalo hlasité potvrzení členství v EU. Ukázalo se však, že tomu tak není, neboť Cameron se v míře podpory veřejnosti pro rozchod s Evropskou unií vážně zmýlil.
Protiunijní nálady se ve Spojeném království hromadily po celá desetiletí a referendum o brexitu konečně dalo nespokojeným občanům příležitost vyjádřit svou nespokojenost. Stoupenci brexitu uváděli řadu faktorů, které je vedly k vystoupení z EU, a mezi nejvýznamnější patřily ekonomické otázky, rostoucí imigrace a politika.
Ekonomické otázky
Ačkoli řada zastánců brexitu (tzv. brexitářů) považovala EU za ekonomicky výhodnou pro Británii, většina považovala předpisy EU za omezující a omezující svobodu trhu. Přední zastánci brexitu, jako je předseda strany UKIP Nigel Farage, věřili, že odchod z EU umožní Spojenému království zahájit jednání o volném obchodu se zeměmi mimo EU, jako jsou Spojené státy.
Tyto nové obchodní dohody by byly pro Británii výhodné a napomohly by tolik potřebnému hospodářskému oživení po britské finanční krizi v roce 2008 a podobné krizi v celé EU o rok později.
Jako člen EU byla britská ekonomika úzce spjata s ekonomikou EU, a pokud se Evropa potýkala s problémy, mělo to na Británii negativní dopad. Ve Velké Británii vyvolaly nesouhlas veřejnosti také úsporné reformy z roku 2010, kdy došlo k výraznému omezení veřejných služeb a sociálních dávek.
Rostoucí imigrace
Téma přistěhovalectví bylo sporné již před vstupem Spojeného království do EU. Po druhé světové válce zaznamenala Británie výrazný nárůst počtu přistěhovalců a mnoho Britů bylo znepokojeno jejich stále rostoucím počtem.
Podle statistik se v roce 2013 do Spojeného království přistěhovalo 201 000 občanů EU a v následujícím roce se jejich počet zvýšil na 268 000. Tito občané EU měli ze zákona právo přestěhovat se do Spojeného království, stejně jako britští občané mohli pobývat a pracovat v kterémkoli z ostatních členských států EU. Tato skutečnost však neuklidnila ty, kteří považovali tato čísla za příliš vysoká.
V roce 2015 přišlo do Spojeného království přibližně 170 000 migrantů z jiných členských států EU a dalších 190 000 přistěhovalců pocházelo ze zemí mimo Evropskou unii.
Malý průzkum veřejného mínění, kterého se v den referenda zúčastnilo 12 000 voličů, ukázal, že přibližně třetina stoupenců brexitu hlasovala pro odchod z EU kvůli obavám o bezpečnost hranic a zastávala názor, že příliv přistěhovalců lze nejlépe kontrolovat, pokud si Spojené království bude své hranice hlídat samo.
Údaje poskytnuté Oxfordskou univerzitou také zaznamenaly, že snížení imigrace a posílení hraničních kontrol bylo nejdůležitějším důvodem pro hlasování ANO pro přibližně 56 % voličů podporujících brexit.
Britský týdeník The Economist ve svém článku o brexitu uvedl, že v oblastech Británie, kde byl zaznamenán výrazný nárůst počtu migrantů, hlasovalo pro odchod z EU mnohem více lidí, a to téměř 94 % z těch, kteří měli v úmyslu hlasovat.
Dalším faktorem rostoucí podpory brexitu byl vstup několika východoevropských zemí do EU. Jednalo se především o chudé země s relativně nízkou životní úrovní, jejichž občané se rychle stěhovali do Spojeného království za lepším životem. Značný počet příchozích Východoevropanů zvýšil obavy z míry přistěhovalectví a mnoho Britů podpořilo stranu UKIP a spojilo se s jejím vůdcem Nigelem Faragem.
Politika a politika
V roce 2017 označil bývalý americký prezident Trump rozhodnutí Německa přijmout více než milion nelegálních přistěhovalců za „katastrofální chybu“ a tento názor podpořila i strana UKIP. Příliv nelegálních přistěhovalců se neomezil pouze na Německo, ale rychle se rozptýlil po celé Evropě, přičemž pro mnohé z nich byla nejoblíbenější destinací Velká Británie.
V rámci EU neexistovala téměř žádná kontrola nad tím, kdo do Spojeného království přichází z jiného členského státu EU, a počet migrantů (legálních i nelegálních) přicházejících na britské území rychle rostl. Spojené království jako člen Evropské unie podléhalo evropským zákonům a pravidlům a nemohlo příchozím migrantům odepřít vstup.
Ti, kteří si přáli setrvání v EU, rychle označili zastánce brexitu za rasisty, ale i když to u některých z nich mohla být pravda, pro naprostou většinu z nich šlo o národní bezpečnost a o to, aby Britové byli na prvním místě.
Odchod z EU by znamenal, že Spojené království by se již nemuselo řídit pravidly EU a mohlo by provádět vlastní politiku týkající se přistěhovalců a imigrace.
Britská svrchovanost
Britové jsou hrdá rasa a nenechají si poroučet od cizinců. Podřizování se pravidlům a zákonům EU ze strany bruselských byrokratů bylo pro mnoho britských občanů od počátku nepřijatelné a tato nelibost s postupem času jen rostla.
Pro tyto občany Spojeného království znamenal brexit konec evropské kontroly nad britskými záležitostmi a návrat do dob britské suverenity. Převzetí kontroly nad hranicemi Spojeného království již začalo, když britská vláda v roce 2022 zavedla zákon o britském občanství a hranicích a koncem roku 2023 plánuje zavést elektronickou cestovní autorizaci (ETA).