Spojené království a Evropská unie
Spojené království (zahrnující čtyři země: Anglii, Skotsko, Wales a Severní Irsko) již není členem Evropské unie. Odchod Velké Británie z EU neboli brexit vstoupil v platnost na začátku ledna 2021 a od tohoto okamžiku již Spojené království nepodléhá právu EU ani Evropskému soudnímu dvoru, ačkoli některé právní předpisy týkající se Severního Irska stále platí.
Ačkoli Spojené království jako jednotný subjekt již není součástí EU, Severní Irsko si zachovává přístup na jednotný evropský trh, který umožňuje volný pohyb kapitálu, zboží, služeb a osob v rámci členských států Evropské unie.
Dlouhá historie
Koncepce snazšího obchodu mezi zeměmi se poprvé objevila v roce 1951, kdy šest velkých evropských zemí podepsalo Pařížskou smlouvu.
Tyto země byly označovány jako „vnitřní šestka“ nebo jednoduše „šestka“:
- Belgie
- Německo
- Lucembursko
- Francie
- Nizozemsko
- Itálie
Šestice společně vytvořila Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), jehož cílem bylo zjednodušit a usnadnit obchod mezi šesti členskými zeměmi. Od počátku byl tento experiment úspěšný, a proto bylo rozhodnuto o jeho rozšíření a bylo založeno Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom) a Evropské hospodářské společenství (EHS).
V roce 1967 se EHS a Euratom spojily v Evropská společenství (ES), protože výhody volného obchodu byly stále jasnější a stále více zemí se chtělo připojit k nově vzniklému ES. I Velká Británie se chtěla připojit k projektu jednotného trhu a podala žádost v roce 1963 a o čtyři roky později v roce 1967. Oba pokusy však vyšly naprázdno, protože tehdejší francouzský prezident Charles de Gaulle žádosti o členství vetoval.
Dva roky po rezignaci prezidenta de Gaulla, v roce 1971, se v britském parlamentu projednávala možnost vstupu do (tehdejšího) EHS, přičemž poslanci většinově hlasovali pro členství v EHS. Po dlouhých debatách v následujícím roce britský parlament nakonec v roce 1972 schválil zákon o Evropských společenstvích a 1. ledna 1973 se Velká Británie spolu s Dánskem a Irskou republikou definitivně připojila k EHS.
Problémy a sváry
Přestože ekonomické výhody členství v EHS byly zřejmé, mnozí britští politici a veřejnost nebyli se situací zcela spokojeni. Mnozí se domnívali, že podmínky členství v Evropské unii jsou méně výhodné, než by měly být, a stále více lidí nesouhlasilo s tím, že evropské právo má často přednost před britským. Velká Británie se možná vzepřela společné evropské měně, euru, a rozhodla se ponechat si vlastní libru šterlinků. Tento akt se nelíbil mnoha evropským byrokratům.
Téměř od samého počátku se Británie rozdělila na dva tábory: zastánce členství v EU a odpůrce. Toto rozdělení se v zásadě týkalo politických stran, přičemž Konzervativní strana byla převážně pro členství v EHS (eurofilní) a euroskeptičtí labouristé byli převážně proti. V roce 1983 Labouristická strana dokonce zahrnula slib vystoupení z EHS do svého volebního manifestu.
V roce 1975 se konalo celostátní referendum o setrvání v EHS a navzdory mnoha protestům v ulicích se téměř 70 % voličů vyslovilo pro setrvání. Navzdory příznivému výsledku hlasování eurofilů přetrvával v Británii silný pocit nedůvěry a nechuti k EHS. S přibývajícími desetiletími začal pozitivní postoj k členství v EHS slábnout, protože stále více britských občanů začalo věřit, že Spojenému království bude lépe, když bude fungovat samostatně a nebude součástí evropského superstátu.
47 a venku
Žádné další veřejné hlasování o vystoupení z EU
Evropské unie
(jak je nyní známo) se po kladném výsledku v roce 1975 konalo, ale euroskepticismus v celém Spojeném království, a zejména v Anglii, rostl. Anglický premiér David Cameron v rámci předvolební kampaně Konzervativní strany slíbil voličům druhé referendum, pokud jeho strana uspěje. Když ve volbách zvítězili konzervativci, konalo se v roce 2016 referendum o členství v EU s poněkud nečekaným výsledkem.
Ve velmi těsném souboji se 51,9 % voličů vyslovilo pro vystoupení z Evropské unie. Tak zdánlivě začal proces odchodu z EU a britský odchod se stal známým po celém světě jako brexit. Než mohlo Spojené království konečně opustit EU, bylo třeba vyřešit mnoho nedořešených otázek a právních záležitostí a proces brexitu se potácel v nedohlednu, protože jedna dohoda za druhou byly zamítány nebo se o nich muselo znovu jednat. Po dlouhých tahanicích mezi britskou vládou a hierarchií EU bylo nakonec dohodnuto, že Velká Británie Evropskou unii opustí, a ukončí tak 47 let trvající členství.
Změna názoru?
Téměř okamžitě po hlasování o vystoupení z Evropské unie se objevily otázky ohledně zákonnosti výsledku, neboť mnohé průzkumy veřejného mínění ukazovaly, že většina občanů se vyslovuje pro setrvání v EU. V roce 2019, pouhé tři roky po referendu, ukazovaly nezávislé průzkumy veřejného mínění, že 53 % voličů si přeje setrvání v EU, zatímco těsná většina 51,9 % voličů, kteří byli pro odchod, se snížila na 47 %.
Mnoho lidí ve Spojeném království (zejména ve Skotsku a Severním Irsku) se nyní domnívá, že brexit byl chybou, a odhaduje se, že 14 % těch, kteří hlasovali pro odchod z EU, by nyní hlasovalo opačně.
Zazněly názory a obavy, že pro odchod hlasovali především starší lidé, kteří v jednotném trhu a bezvízovém styku s Evropou nevidí žádný přínos. V roce 2019 bylo ve Spojeném království odhadem 2,5 milionu lidí, kteří v referendu v roce 2016 nehlasovali nebo byli příliš mladí na to, aby mohli hlasovat. Političtí analytici odhadují, že pokud by se hlasování konalo v roce 2019, převážila by většina hlasujících pro setrvání a Spojené království by stále bylo členem Evropské unie. Zdá se to být velmi pravděpodobné, protože na začátku roku 2019 se na internetu objevila petice s více než šesti miliony podpisů, která žádala vládu, aby zůstala členským státem Evropské unie.
Dopady brexitu na Spojené království
Mnozí ekonomové předpovídali, že brexit bude mít na Spojené království negativní dopad a sníží se příjem na obyvatele. To se ukázalo v letech bezprostředně následujících po referendu v roce 2016, kdy nejistota ohledně toho, co se stane po brexitu, negativně ovlivnila britskou ekonomiku, protože zahraniční investoři se zdráhali riskovat svůj kapitál v nejisté budoucnosti.
Uniklá analýza britské vlády odhalila očekávané snížení hospodářského růstu o 2 až 8 % v patnácti letech po brexitu. Zastánci brexitu navrhli vyjednat nové obchodní dohody s Kanadou, Austrálií a Novým Zélandem (CANZUK), které by nahradily ztracené evropské příjmy, ale ekonomové se domnívají, že takové dohody (ačkoli jsou nezbytné) nebudou zdaleka tak cenné jako ty, které byly uzavřeny s členskými státy Evropské unie.
Ačkoli britská ekonomika v důsledku brexitu bezpochyby utrpěla, škody nejsou tak velké, jak se předpokládalo. V současné době převládá názor, že je to lepší, než se očekávalo, ale ne tak dobré, jak se doufalo, ale stále je ještě brzy a uvidíme, co se stane v příštích letech!